Karel Havlíček Borovský - část 2.

Havlíčkovo zatčení

Havlíček byl za svou žurnalistickou činnost vládou tvrdě perzekvován, několikrát souzen a 16. 12. 1851 začten a internován v tyrolském Brixenu. Jak se Havlíčka zbavit? Odstranit jej z veřejného života. V noci z 15. na 16. prosince byl zatčen a odvezen do tyrolského Brixenu, kde prožil bezmála 4 roky. V Brixenu napsal svá vrcholná básnická díla.

Brixen

V Brixenu bydlel Havlíček nejprve v přepychovém hotelu Elefant, později, když za ním přijely žena Julie a dcera Zdenka, ve vilce, která patřila majitelce hotelu. Havlíčkovi měli služebnou, jídlo si nechávali nosit z hotelu a vše hradila rakouská vláda. Přesto byl Havlíček v Brixenu velmi nešťastný, trpěl zejména vyvržením z veřejného života

Je patrné, že vnější podmínky jeho pobytu ve vyhnanství byly snesitelné, že s ním bylo nakládáno s úctou, že on ani jeho rodina netrpěli nedostatkem, ba dokonce, že mohli hovořit i o značném stupni komfortu. Je patrné, že strádání, kterému byl Havlíček v Brixenu vystaven, bylo převážně psychického rázu a souviselo s neschopností smířit se s izolací, vnucenou pasivitou a osamocením. Odloučenost od rodné vlasti a od novinářské práce však Havlíčka ničila psychicky a byla příčinou jeho časných depresí a apatie.

Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček tak doufal, že jej brzy pustí taky. Úředníci však byli neoblomní. Až poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po téměř čtyřech letech vyhnanství propuštěn zpět do Čech. Do Prahy přijel 15. května 1855. Cestou se dozvěděl smutnou zprávu, že jeho manželka Julie před měsícem zemřela na následky tuberkulózy. Tato nemoc byla brzy po návratu zjištěna i u Havlíčka a nakažena byla i jejich dcera Zdeňka.

Havlíček a jeho žurnalistika

"Noviny nedělají mne, ale já dělám noviny, já jsem z nich teprve učinil něco novinám podobného."

Karel Havlíček je pokládán za zakladatele moderní české žurnalistiky. Již při nástupu do redakce Pražských novin staví svoje skrytě opoziční články na logice výkladu, na odhalení nelogického počínání protivníka, na odhalení nedostatků a chyb metternichovského absolutismu. V Národních novinách se stal Havlíčkův boj se státní moci ostřejší. Havlíček nekompromisně projevuje svoje mínění, svůj názor, ale vždy v rámci legality. Havlíček svou novinářskou činností získal veliký morální kredit.

Jaké byly základní rysy Havlíčkovy publicistiky?

Havlíček důsledně vycházel z aktuální společenské potřeby. Psal o problémech, které byly jeho čtenářům známy, ať již souvisely s otázkami politickými, sociálními, národními či kulturními. Podstatou jeho publicistiky bylo národní, vlastenecké cítění a demokratismus. Tedy trojice - národ - rovnost - svornost. Svým veřejným působením chtěl dosáhnout takového státního a politického uspořádání, aby se český národ mohl svobodně rozvíjet a plně uplatňovat mezi ostatními národy. Jako publicista se Havlíček uplatňoval především v polemikách, ve kterých vtipně a ironicky interpretoval tvrzení svého protivníka. Předností jeho publicistiky byla dokonalá, mnohdy až nepochopitelná znalost problému, jasnozřivost, schopnost rychle nalézt podstatu problému a jasně formulovat svůj názor a jeho silnou zbraní byla ironie a jadrný a břitký jazyk.

Havlíčkovy ženy

Havlíček randil s Fany Weidenhoffrovou, kterou dokonce požádal o ruku. Ovšem týden před 14. zářím 1845 na kdy byl sňatek určen, bez zjevného důvodu Havlíček zasnoubení ruší. V dopisu bratrovi to vysvětluje rozmrzelostí z neustálých obav Faniných rodičů o jejich existenční zajištění, které byly častým důvodem pro jejich neshody. V té době se Havlíček velmi usilovně věnuje redaktorování. Později se Havlíček seznamuje s Julií Sýkorovou, se kterou se záhy ožení a má dceru Zdeničku. Dobové prameny uvádějí, že šlo spíše o Havlíčkovu rozumovou úvahu a snahu usadit se než o velkou lásku. 

Zajímavá fakta o Havlíčkovi a jeho životě

  • Austroslavismus

Havlíček byl stoupenec austroslavismu. Usiloval o zachování slovanských zemí v rámci rakouského státu při plné rovnoprávnosti s ostatními národy. Havlíček vždy hájil zájmy českého národa a ostře útočil proti vídeňské vládě.

  • Kritika Posledního Čecha

V roce 1845 na sebe Havlíček upozornil odmítavou kritikou Tylova Posledního Čecha (Tyl = miláček národa), ve které zdůraznil potřebu vnitřní pravdivosti a aktivní práce pro národ oproti planému sentimentálnímu vlastenectví. 

  • Přídomek Borovský

Karel Havlíček Borovský. Vlastním jménem Karel Havlíček, podepisoval se však jako Borovský Havel. Narodil se v Borové u Přibyslavi. Odtud přídomek Borovský, kterým často podepisoval své články.

Literárně bývá Havlíček řazen do realismu, politicky patřil k tzv. 2. generaci národních buditelů. Významná je rovněž Havlíčkova překladatelská činnost. Z ruštiny přeložil Gogolovy povídky, dále překládal z polštiny, francouzštiny a němčiny. Hrob Karla Havlíčka Borovského najdete na Olšanských hřbitovech v Praze, nedaleko od něj je pochován také Dedera, který jej přišel v roce 1851 na příkaz zatknout a poslat do tyrolského Brixenu.

Použité zdroje:

SLANAŘ, Otakar et al. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006. 255 s. Maturita. ISBN 80-902571-7-8.

KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Albatros, 1997, ©1982. 573 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00527-1.

ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl české literatury. 7., aktualiz. vyd. Humpolec: Pavel Dolejší, 2005. 203 s. ISBN 80-86480-59-3.

HÁNOVÁ, Eva et al. Odmaturuj! z literatury 1 [včetně současné české a světové literatury. Vyd. 3., rozš. Brno: Didaktis, ©2004. 208 s. Odmaturuj!. ISBN 80-7358-016-0.

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Karel Havlíček Borovský [online]. c2020 [citováno 2. 07. 2020]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD&oldid=18634773>

MENCLOVÁ, Věra a kol. Slovník českých spisovatelů. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2005. 822 s. ISBN 80-7277-179-5.

HÜBSCH, Jan, PANENKA, Radim a UNGERMANN, Patrick. Karel Havlíček z Borové. Vydání první. [Hradec Králové]: Slovanský kulturní institut, 2012. 37 stran. Slovem ke slávě. ISBN 978-80-904915-1-9.

ZBOROVSKÁ, Zina a JEDLIČKA, Jiří, ed. Karel Havlíček Borovský: (1821-1856): životopis, epigramy, novinové články. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny, ©2008. 77 s. ISBN 978-80-87302-00-2.

Karel Havlíček Borovský a jeho rodiště. Havlíčkova Borová: Obec Havlíčkova Borová, 2001. 161 s., [14] s. obr. příl. ISBN 80-238-7830-1.

MORAVA, Jiří. Havlíček v Brixenu. Vyd. 1. Praha: Regulus, 1997. 131 s. ISBN 80-901564-7-9.

DOLEJŠÍ, Pavel. Školní slovník českých spisovatelů: 331 českých spisovatelů od počátků písemnictví do současnosti. 6., aktualiz. vyd. Humpolec: Pavel Dolejší, 2005. 287 s. ISBN 80-86480-58-5.

Žádné příspěvky

Přidat příspěvek

Pro možnost vkládat příspěvky je nutné se zaregistrovat a přihlásit.

Lektorku z projektu Čeština doma bych ráda doporučila. Syna doučuje už čtvrt roku a jeho známky z češtiny se zlepšily.

S doučováním jsme spokojeny já i dcera. Slečna je schopna vše (i opakovaně) vysvětlit, je trpělivá a přívětivá. Pomohla dceři s přípravou na přijímací zkoušky na střední školu.

Slečna už dlouhodobě pomáhá synovi s vypracováním domácích úkolů a dovysvětluje mu látku, kterou zameškal ve škole kvůli dlouhodobé absenci. S výukou jsme spokojeni.