Čeština doma

* 31. 10. 1821

+ 29. 7. 1856

novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel 

Havlíčkovo dospívání a studium teologie

Po dokončení gymnázia, studoval Havlíček filozofii. Poté se rozhodl pro teologii a vstoupil do kněžského semináře. Domníval se, že jako kněz nejvíce prospěje národu. Byl přesvědčen, že je to právě kněz, kdo může nejvíce působit na lidi, rozšiřovat český národní a vlastenecký život. Svým ošumělým oblečením budil v měšťanských kruzích často pohoršení. Otec si přál, aby Karel studoval práva, ale on se rozhodl pro teologii, aby jako kněz mohl působit mezi lidmi. Ostatně splnil tím vroucí přání své matky, ženy velice zbožné. 

Pobyt v arcibiskupském semináři v Klementinu však jeho představy nenaplnil. V závěru ročního studia byl vyloučen a odešel zklamaný, jako odpůrce katolické církve. Po roce studií byl Havlíček pro špatný prospěch ze semináře vyloučen. Pravým důvodem ovšem bylo, že Havlíček kritizoval praktiky katolické církve, studoval ruštinu a skládal české básně. 

Havlíček má tedy oficiálně dostudováno a vězí bez zaměstnání. Co dělá? Čemu se věnuje? Cestuje po vlastech českých, ale i po Slovensku a Haliči. Dostává se do Lvovské oblasti. Proč cestuje? Čeho si všímá? Cestuje, aby poznal lidi. Všímá si, jak žijí a hlavně čím žijí. Začíná zkoumat vlivy, ideály a představy o životě a o touhách, neboli to, čím by lidé žít chtěli. Výborná průprava pro budoucího novináře. V Haliči se také připravuje na odjezd do Ruska, do Moskvy. Pilně se učí rusky a polsky.

Havlíček v Rusku

První Havlíčkovy dojmy z carského Ruska jsou nadšené. Je to způsobeno i tím, že Karel Havlíček odjíždí do Ruska s něčím, co bychom dnes nazvali předsudky. Předsudky v kladném smyslu. V našem slavjanofilském národně obrozeneckém prostředí se věří, že Rusové čistě na základě toho, že jsou jediný nepodmaněný slovanský národ, musí být národ nejlepší a nejsilnější. Od nich k nám může proniknout záchrana. 

Zprvu byl vlivem Jana Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně pozměnil po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Vrací se domů s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná.

Měsíce plynou, bystré oči Havlíčkovy se rozhlížejí. A všímají si, jak nádherné, bílým štěrkem sypané cestičky jsou u honosných vil bohatých lidí. Jak špatně vyspravené a blátivé mají v Moskvě ulice. Jaká nuzná oraniště místo cest potkávají u chýší. A říká si: tenhle carismus prorostlý absolutistickou mocí, který dává přednost bohatým, bohatstvím rozmazleným až zhýralým lidem před miliony Rusů, to by měl být náš program pro slovanskou veleříši? 

Takhle ostře kriticky se Havlíček vyhraňuje ne vůči Rusům, ale vůči carismu v Rusku. V podobném duchu se nesou i jeho další příspěvky v Obrazech z Rus. Počáteční okouzlení ruským prostředím vystřídala skepse. Havlíček se vrací do Čech…Co je však důležité, v Moskvě se Havlíček začal zajímat o epigram, studoval jej teoreticky, překládal epigramatickou tvorbu a psal vlastní epigramy.

Havlíček novinář

Po návratu z Moskvy působil Havlíček jako redaktor Pražského posla, kde zahájil svou novinářskou a politickou kariéru. Později působil v redakci Pražských novin, své literární práce začal publikovat v České včele (literární příloha Pražských novin), která patřila k reprezentativním časopisům a v té době se orientovala na náročnější literární práce, většinou spjaté s národopisnou problematikou. Havlíček tu pod jménem Havel Borovský tiskl epigramy a od poloviny roku 1845 zde začal publikovat beletristicko - publicistické Obrazy z Rus.  

Po zastavení vlastních Národních novin (slavná satirická příloha Šotek), vydává Havlíček v Kutné Hoře politický časopis Slovan, ten je však po čase zakázán. Slovan je jedno neustálé zápolení. Havlíček neustále otevírá politicky nepohodlná témata: proč jsme znevýhodňovaní, a proč nemáme svobodu slova? Vydávání Slovana je neustále provázeno policejními zásahy. Bezpečnostní složky přicházejí do redakce rozmetat sazbu, opakovaně zabavují náklad až do výše 3000 výtisků. Havlíček nakonec sám zastavuje vydávání Slovana. Stahuje se domů. Doma má ženu Jůlinku a malou dceru Zdeničku. Dává si předsevzetí, že bude sedlačit, vyřádí se na poli, aby zapomněl. Bude se věnovat rodině a psát knihy prospěšné lidem. Ale!

Dne 16. prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu.

Konec 1. části.